ČIDLO ROZLIŠOVÁNÍ
Historie lidstva je v kolektivním vědomí zaznamenaná jako hysterie zmaru, strachu o život a boje o přežití. E. Tolle: „Všichni v sobě máme „natočený“ program kolektivní a osobní mysli, která je chronicky postižená duševní poruchou šílenství.“ Tyto nízké, destruktivní energie jsou v poli stále přítomné. Nejsme-li dostatečně bdělí, „pochytáme“ přesně to, čeho se bojíme a na co si stěžujeme. Nic není tak nakažlivé jako strach a obecně „blbá“ nálada! Pokud si za to stojíme, můžeme se z nefunkčního programu úspěšně vymanit.
Nová doba = nová energie = nové vědomí = nové paradigma: LÁSKA
Představme si sami sebe v duhové bublině. Je to náš osobní prostor. Středovou osou našeho těla prochází světelný paprsek. Vysuňme jej o malý kousek nahoru nad bublinu (jako anténu). Bude pro nás pracovat jako čidlo rozlišování při výběru dvou základních informací: CHCI – NECHCI. Pravá ruka bude do bubliny pomyslně vkládat to, co chceme. Levá ruka zmáčknutím tlačítka smazat odmítne to, co nechceme. („LR vypínám ega žvanění, PR zapínám světlo vědomí).“
Pokud budeme vytrvalí, brzy pocítíme, že díky novému naladění („děkuji za spojení, vedení a ochranu“) přijímáme čisté energie božství: bezpodmínečnou lásku, světlo, teplo, klid… Když držíme pozornost v srdci, je vnitřní prostor bubliny (my sami) naplňován vysokou vibrací štěstí a radosti. Protože negativní energie přežívají v nízkovibrační frekvenci, nemohou se takto odlišné úrovně vědomí setkat. Prostě se míjejí. (Při kontaktu s negativně laděnou bytostí je vhodné vyslechnout (je-li to nezbytné), k ničemu se nevyjadřovat, popřát vše dobré a bez despektu odejít. Každý člověk má „svůj“ vlastní svět).
S pomocí čidla rozlišování a tlačítka „smazat“ natrvalo odstraníme všechno, co nechceme a co nepatří k božství. („Nepřijímám, nezajímá mě, nepotřebuju to, nezabývám se tím, není to moje realita, to se mě netýká).“ Zároveň začne do našeho života přicházet to, co chceme. (Už tím jsme).
Shrnutí:
*Co do sebe pouštíme? Dbáme na hygienu slyšeného, viděného a čteného?
*Co z nás vychází? Jak teď myslíme, co cítíme, co říkáme?
*Věříme, že je dotrpěno - když smažeme? Dovoleno - když tvoříme? Darováno
- když přijmeme)?
„Život není tak vážný, jak se mě moje ego snaží přesvědčit!“
Jana (26. 2. 2022)