K SEMINÁŘI 13.5.

   Šedivě deštivou sobotu 13. 5. projasnilo 40 přátel, kteří se přišli navzájem potěšit, něco přijmout i předat.  Z  blízka i okolí, Eva a Honza až z „Indie“, Evička od „egyptského móře,“ Ivetka „ze z Plzně,“ ostatní z nejrůznějších moravských regionů, dokonce přišlo i několik Brňáků!

   Schéma semináře se příliš nemění, ale vždycky je nové tím, jak vzájemně rozkveteme a otevřeme svá srdce.  Připomněli jsme si, že existujeme v přechodu galaktických epoch. Staré se zanikajícím paradigmatem strachu a nové se vznikajícím PDG lásky. Hledali a nacházeli jsme posun ve své osobnosti. V pohybech jsme citem dosahovali až do kvant svého já, které jsme vzájemně plnili úsměvem a světlem. Z obrázků září pohoda, radostná upřímnost a poctivost…

   Na leccos jsme zapomněli, něco zase nestihli - a tak jen velmi stručně naznačíme: *Přeber si sám! *Věnuj se svému tělu a mysli tak dlouho, až je ti se sebou dobře. *Jsi jedinečný (singulární), ale nová epocha ti umožňuje mnohé ze „starého“ měnit. Opouštěj staré s úctou a novému se otvírej s důvěrou. *Opakovaně se noř do retrospektivy. *Neusiluj o pochopení všeho a hned (nejde to), mezery vyplňuj vírou.  (Není to tak naivní, jak se zdá. Jsou to ťingy pro období letní přestávky. Přežvykuj je dlouho a opakovaně, šero se bude rozjasňovat…).

* Životní změny počínejme ve svém vědomí (poznávejme jeho vrstvy). Je „mým světem“, ve kterém kvantuji. Nebojme se úvah o božství. Vracejme se k nim co nejčastěji. Je to základ existence - života. Myšlení i konání prožívejme s otázkou: „To, co právě teď naplňuje moji mysl, je mé božství -  nebo zbytky temnoty ve mně?“

*Náš hovor s buňkami umožňuje směrovat jejich přeměny. Nikdy nejsme sami. Své průvodce oslovujme a žádejme. Jsou stále připraveni nám pomoci.

* Usmívejme se do sebe. Naplňujme buňky světlem - je jejich přirozenou „výživou“. Občasné temno v nás svědčí o nepřítomnosti světla. (Stačí ve vizi rozsvítit jedinou sirku!). „Jsem světlo“!

* Zbavujme se zbytků své karmy. Odkládejme zvykové myšlenky staré epochy bez obav z trestů - jsou výmyslem. Nemějme strach měnit naučené postupy. Intuice nám sdělí, jestli je to dobře. Čistota a láska jsou měřítkem.

* Časté, upřímné praktikování poznaných postupů nás vede k proměnám formy. Tak, že „kvantováním“ je pak každá myšlenka! Vyhodnocujme je bez strachu. Působíme jen na „bublinu“ - pole své Innate - na změny v sobě: biologické, fyzikální, myšlení, postojů… („Zbavuji se závislosti na chladu“ /kouření, přejídání…/)

* Bidža (semenné) mantry upravují mysl. Neměňme je často. Prociťujme a představujme si je. Neváhejme je i „počeštit“ a „zobecňovat“ („Jsem: zdraví; smích; radost, láska, hojnost, klid, bezpečí…“). Prožívejme je vizí a citem. Ladíme tak buňky jako celek. Radost jedné je radostí všech.

* Neostýchejme se sami sebe naplňovat „přející láskou.“ Nejde o „hřích.“ Naplňujeme tak i ostatní, se kterými jsme ve vztahu. Nepočítejme svůj věk. Nejsme nikdy „dospělí“, stále můžeme „růst“. Každé poznání je schůdek k postoupení osobnosti (vibračně) výš.

* Jsme součástí svazku - množiny ostatních, působících daným směrem. Vždycky máme možnost osobní volby. Svazek nás směruje, ale neomezuje. „Jsem jeho součást s individuálním rozhodováním – i odpovědností“.  

… Žití je v proměnách nekonečně složité. Nedá se linearizovat do seznamu. Je třeba jej stále poznávat citem…

Dík Drahušce, Káje a Rosťovi za obrázky. Vyjadřují pohodu, záměr a radost: „JSEM ÚSMĚV.“ „JSEM SVĚTLO.“

Krásné a radostmi naplněné léto! S některými se shledáme v Poděbradech (je plno), s některými 9.9…. AHOJTE!

Jana a Vladimír